Projekt
Když jsme se procházeli (ne)místem, a když jsem se sám procházel trochu víc, prožíval jsem smíšené pocity. Byl jsem nadšený zadáním ale zároveň na mě dopadla taková zkroušená nálada (ne)místa a jeho okolí. Jednak tam byl ten šedý kamenný obklad nádraží a neutěšené prostředí (zapadlé zahrádky používané jako záchody, marné pokusy o oživení prostoru...) a druhak celková atmosféra. Na to, že, jakožto vlakové a autobusové nádraží, je (ne)místo důležitým a frekventovaným uzlem, všichni lidé, které jsem tam potkal, odtamtud chtěli co nejdříve zmizet. OK, chápu, je to hlavně průchozí prostor. To ale neznamená, že se tam člověk nemůže cítit příjemně. A ještě k tomu občas je třeba čekat na spoj i několik hodin.
Všimnul jsem si, že spousta lidí má s sebou děti, a všechny děti seděli na lavičkách znudění buď na telefonech a nebo v slzách. Proto chci (ne)místo koncipovat jako místo, kde si lidé můžou sednout v hezkém čistém prostředí, děti si mohou hrát a mají přehled o odjezdech všech autobusů, vlaků a metra na jednom místě. To proto, že lidé jsou roztříštěni po nástupištích aby viděli na informační desky s odjezdy vlaků, na autobusovém nádraží zase kvůli odjezdům autobusů. Když všechny tyto informace budou navíc na jednom místě i s mapou (interaktivní) areálu, lidé si tam mohou sednout, koupit si kafe, nechat děti si hrát a zároveň mít přehled o tom, kdy musí odejít aby stihli spoj.
Tak jsem se rozhodnul že to, na čem jsem pracoval celý semestr na (ne)místo se mi vůbec nelíbí a zrovna včera jsem po svařáku ve dvoraně dostal úžasný nápad. Vypil jsem si svůj svařáček, a najednou mám v ruce prázdný kelímek. A říkám si: TOHLE je ten artefakt který se přesně hodí na nemísto v Holešovicích, TOHLE je to pravé. Takže překopávám celý projekt, zpracovávám dokumentaci a zároveň mám model už hotový.
Komentáře
Okomentovat